- všechny typy stélek
- chlorofyl a a b, α- a β-karoten a několik karotenoidů, jejich poměry stejné jako u vyšších rostlin
- chloroplast má dvě obalné membrány, thylakoidy po 2-6
- zásobní látka většinou škrob, někdy polyfosfátová zrna, mannan, xylan, alkoholy
- buněčná stěna zpravidla celulózní, občas je buňka nahá, občas se šupinami nebo glykoproteinovou chlamys
- rozmnožování – nepohlavní i pohlavní, specifické pro jednotlivé skupiny
- zákl. systém - 7 tříd:
1. Prasinophyceae – bazální skupina, bičíkovci (většinou) s organickými šupinami na povrchu. Dál se o nich nebudeme zmiňovat.
2. Chlamydophyceae – bičíkovci (většinou) s glykoproteinovou stěnou (tzv. chlamys) a CW pozicí bičíků - viz obr.
3. Chlorophyceae – mnoho typů stélek, stěna je polysacharidová a bičíkatá stádia
4. Trebouxiophyceae – většinou jednobuněční s CCW konfigurací.
5. Ulvophyceae – vláknité až sifonální stélky a CCW konfigurace.
6. Zygnematophyceae – jednobuněčné a vláknité, bez bičíků a se zvláštním typem rozmnožování.
7. Charophyceae - jednoduché vláknité až pletivné stélky, bičíky asymetrické.
Zástupci:
Chlamydomonas
Haematococcus pluvialis - druh je nápadný zejména intenzivním červeným zbarvením
Volvox (váleč) - jednotlivé buňky jsou uloženy po obvodu slizové koule. Ačkoliv se buňky jeví jako stejnocenné a coenobium je sférické, přece má apikální a
antapikální část.
Microspora - jednoduchá vláknitka, často nacházený rod, hlavně v čistších a chladných vodách.
Trebouxia - jednobuněčná řasa, která se nejčastěji vyskytuje jako fykobiont lišejníků.
Ulothrix - nejdůležitější zástupce celé skupiny. Je to mořský i sladkovodní rod, který žije přisedle v litorálu.
Cephaleuros - podivný parazit, ketrý žije v průduších listů Magnolia, Camellia, Citrus a
Rhododendron. Na první pohled vypadá spíš jako plíseň, lišejník Strigula ho obsahuje jako fykobionta. Podobnou ekologii má také r. Stomatochroon.
Žádné komentáře:
Okomentovat